Hlavní akcí roku 2010 se pro Hlahol stala účast na soutěžním sborovém festivalu Slovakia Cantat, který se konal
v hlavním městě Slovenské republiky Bratislavě. Přípravě jsme věnovali náležitou pozornost. Komorní jádro sboru
přešlo kvůli nácviku náročné šestihlasé skladby Agnus Dei z Missa sexti toni Josquina Despreze v posledních týdnech
z běžného rytmu jedné zkoušky týdně na dvojnásobnou frekvenci, přesto nebyla ještě zcela zažitá a na soutěži ji
čekalo premiérové provedení. Rovněž další čtyři skladby soutěžního repertoáru byly téměř novikami - veřejně jsme
je provedli pouze jednou na posledních dvou akcích před soutěží. Situaci dále zkomplikoval fakt, že se z účasti
postupně ze zdravotních či rodinných důvodů omluvilo 6 zpěvaček. Postižen byl především početně slabší soprán,
takže pro účast na festivalu vykrystalizovala hlasově nepříliš vyrovnaná sestava - 6 sopránů, 9 altů, 3 tenoři
a 5 basů (+ 1 sbormistr). Výprava do Bratislavy tedy byla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem poněkud
adrenalinovou záležitostí.
Ve čtvrtek 22. dubna krátce po poledni nastal dlouho očekávaný okamžik a náš sbor vyrazil za příjemného slunečného počasí autobusem do blízkého zahraničí. Cesta probíhala bez problémů až na zdržení na česko-slovenské hranici, kde si šofér musel vystát dlouhou frontu na elektronické zařízení, nahrazující na Slovensku jinde běžné dálniční známky. Už po setmění jsme dorazili do Bratislavy, projeli nočním městem, obdivovali nádherné panorama s osvětleným hradem a konečně zaparkovali před hotelem Turist. Zde jsme se ubytovali, absolvovali krátkou zkoušku a věnovali se večerní činnosti (tj. někdo šel spát, někdo do hospody).
V pátek 23. dubna nás čekal náročný program: Snídani v hotelové jídelně jsme měli už v 7:00 hod. (což je pro valnou většinu
sboru ještě noc), po ní následovalo rozezpívání a krátká zkouška a před devátou hodinou už jsme odjížděli do centra Bratislavy soutěžit.
Soutěžní část festivalu probíhala v Moyzesově síni v areálu Univerzity Komenského, vystupující sbory hodnotila osmičlenná mezinárodní porota. Naše první vystoupení bylo v nejobsazenější kategorii sakrální hudby (10 sborů), zpívali jsme dost brzy po ránu (ještě před desátou dopolední hodinou), což pro hlasivky není nejvhodnější čas, zvláště pro náročný repertoár, který jsme měli v této kategorii. Ale všichni se snažili, seč mohli, překonali jsme i krizi v závěrečné větě mše od Josquina Despreze, kde se projevila neusazenost skladby a zřejmě i naše nervozita a uprostřed většina hlasů odpadla, aby se postupně zase našla a do závěru se nám podařilo doklopýtat.
| Soutěžní program Hlaholu v kategorii "Musica sacra a capella": | ||
| Gordon Young: | Alleluia | |
| Giuseppe Ottavio Pitoni: | Laudate Dominum | |
| Josquin Desprez: | Missa sexti toni (Sanctus, Benedictus, Agnus Dei) | |
| Zdeněk Lukáš: | Quis potest dicere | |
| Vytautas Miškinis: | Cantate Domino | |
Vzhledem k nabitému programu jsme si stačili vyslechnout jen jeden konkurenční sbor z této kategorie a spěchali jsme na oběd,
který jsme měli zajištěn v menze právnické fakulty naproti přes ulici. Po obědě jsme měli trochu času, který někteří z nás
využili k procházce po historickém centru Bratislavy, k návštěvě monumentálního bratislavského hradu či průzkumu místních krčem,
jiní zavítali do kostela Povýšení Sv. Kříže, ve kterém probíhala nesoutěžní přehlídka sborů. Po krátkém oddechu jsme se
opět přesunuli do hotelu, kde jsme absolvovali zkoušku na podvečerní druhé soutěžní vystoupení, tentokrát v kategorii dospělých
smíšených sborů.
Před porotu v Moyzesově síni jsme vpodvečer nastoupili jak první sbor kategorie, oproti dopolednímu vystoupení oslabeni o další soprán - Jana Šílová, která z Chomutova odjížděla pod antibiotiky, už nebyla schopná zpívat, a tak nás podpořila pouze v hledišti. Výkon Hlaholu byl tentokrát o poznání jistější než dopoledne a věřili jsme, že to zaznamená ve svém hodnocení také porota.
| Soutěžní program Hlaholu v kategorii "Smíšené sbory dospělých": | ||
| Václav Felix: | Voheň | |
| Michail Leontovič: | Ščedrik | |
| lužickosrbská lidová: | Mjej ty dobru noc | |
| Pavel Křížkovský: | Dar za lásku | |
| Petr Eben: : | Stálá láska | |
| Zdeněk Lukáš: | Veselá kopa | |
Po svém vystoupení a rychlé večeři v menze jsme se vrátili shlédnout několik sborů v naší kategorii a mohli jsme zaznamenat, že jsme se dostali do opravdu vybrané společnosti - většinou se jednalo o výběrové sbory, sbírající ceny na významných festivalech po celé Evropě, hlasově vyrovnané, soustředěně reagující na každé gesto sbormistra.
Večer ukončilo zdravé jádro sboru posezením v restauraci Hokejka, nacházející se asi 150 m od hotelu.
Sobota 24. dubna už byl klidnější. Soutěž jsme měli za sebou, čekalo nás pouze odpolední nesoutěžní vystoupení,
navíc s Lukášovou skladbou Missa brevis, kterou máme v repertoáru už řadu let a sbor už ji má dobře zažitou.
Proto jsme po snídani udělali hodinovou zkoušku a přesunuli se do centra Bratislavy, kde byl rozchod a volno až
do odpoledního koncertu.
Před 14. hodinou už jsme se sešli v nádherném kostele Povýšení Sv. Kříže ke svému závěrečnému bratislavskému vystoupení. Zahajovali jsme koncert čtyř sborů. Nastoupili jsme oslabeni o další soprán (o hlas přišla Jitka Hlaváčová), takže zbyly čtyři statečné. Ale vzhledem k výborné akustice, báječné atmosféře vytvořené posluchači zaplněným kostelem (vystupující sbory si dělaly publikum navzájem) a v neposlední sníženou nervozitou díky dobře zažitému repertoáru a nepřítomností poroty podal Hlahol určitě zdaleka nejlepší výkon svého bratislavského působení.
Krásný zážitek prohloubilo také vystoupení zbývajících sborů - dvou estonských pod řízením charismatického sbormistra Toomase Volla (dětského Children choir Pärnu Piigad a smíšeného Viljandimaa chamber choir) a dětského sboru Kvítek ze ZUŠ v Dačici, vedeného Vítězslavem Hergeselem, jak jsme se později dozvěděli, vítězem kategorie duchovní hudby bratislavského festivalu.
| Nesoutěžní program Hlaholu na sobotním koncertě: | ||
| Gordon Young: | Alleluia | |
| Zdeněk Lukáš: | Missa brevis (Kyrie, Gloria, Sanctus, Agnus Dei) | |
| Zdeněk Lukáš: | Pater noster | |
Po skončení koncertu byl opět volný program až do podvečerního vyhlášení výsledků. Někteří hlaholáci čas využili k nákupům,
jiní k prohlídce historických památek, někdo navštívil farmaceutické muzeum, fyzicky zdatnější vystoupali několik set schodů
na Michalskou věž, z jejíhož ochozu je krásný výhled na celou historickou část Bratislavy, někdo se podíval na další
festivalový program, většina se občerstvila v místních restauracích.
V předvečer se na Hlavním náměstí shromáždilo několik set zpěváků ze 13 států celé Evropy a za bouřlivé atmosféry proběhlo vyhlášení výsledků. Sbormistři všech 40 zúčastněných sborů byli pozváni na pódium a postupně přebírali diplomy a ceny za umístění svých sborů. Hlahol se v obou kategoriích, v nichž soutěžil, umístil v bronzovém pásmu. Trochu nám bylo líto, že v kategorii smíšených sborů dospělých nám chybělo ke stříbrnému pásmu pouhých 0,7 bodu. Ale vzhledem ke konkurenci, kterou jsme měli možnost sledovat, nelze náš výsledek považovat za špatný. Kompletní výsledky jsou k dispozici na webových stránkách pořadatelů zde.
Zatímco se po vyhlášení výsledků náš sbormistr Miroslav Šulc v doprovodu dcery vypravil na závěrečné setkání
pořadatelů festivalu, poroty a sbormistrů zúčastněných sborů, zbytek sboru se přesunul do hotelu. Zde jsme se díky vstřícnosti
personálu mohli v hotelovém baru celý večer (někteří vytrvalci až do časného rána) bavit i se zpěvem při kytarách.
Účast na festivalu byla pro Hlahol cennou zkušeností. Mohli jsme porovnat své umění s dalšími evropskými sbory a
uvědomit si své tradiční nedostatky proti úspěšnějším sborům: hlasovou nevyrovnanost, nedostatečná reakce na sbormistrova
gesta (daná i tím, že část sboru přes původní požadavek dirigenta měla noty a sledovala), malá propracovanost některých
skladeb (jeden z porotců při závěrečném rautu sdělil našemu sbormistru názor, že máme příliš náročný repertoár
vzhledem ke schopnostem sboru). Po společenské stránce byl zájezd úspěšný, Slováci byli příjemní hostitelé
(ať už pořadatelé, tak běžní obyvatelé Bratislavy). Na příjemné atmosféře se nemalou měrou podílel i řidič
autobusu Dopravního podniku měst Chomutova a Jirkova Václav Palan, který byl celou cestu naším ochotným průvodcem.
Pavel Ježil, 10.5.2010
