Poslední srpnový víkend je už tradičně věnován mezinárodnímu sborovému festivalu Bohemia cantat a stejně jako v předchozích letech se ho zúčastnila i skupina zpěváků Hlaholu, tentokrát v počtu sedmi kusů. Absolutorium zaslouží organizační tým festivalu v čele se Zdeňkem Kadlasem (jednatelem festivalu) a Liborem Sládkem (uměleckým ředitelem), kterému se v nelehké době hospodářské krize s omezenými finančními prostředky podařilo připravit atraktivní nabídku 6 ateliérů. Podařilo se mu se zdarem a rychle zajistit náhradního vedoucího jednoho z ateliérů poté, co původní krátce před zahájením festivalu svoji účast odřekl. Nezaskočila ho ani změna repertoáru v jiném ateliéru, kdy jeho vedoucí nestihl včas dopsat původně plánovanou skladbu, a v polovině prázdnin zajistil 5 instrumentalistů včetně nepříliš běžného nástroje - zvonů - nutných k doprovodu k náhradní skladbě.
Součástí festivalu byly jako obvykle 3 koncerty. V prvním z nich, pátečním, který se konal v Kulturním společenském centru v Lidových sadech, vystoupili hosté festivalu. Koncert zahájil jirkovský sbor Ventilky, řízený loňským vedoucím jednoho z ateliérů Lubošem Hánou, který předvedl pestrý repertoár, zahrnující hudbu všech období od renesance až po současnost. Následovalo jemné dívčí trio Blue Stone z Prahy a závěr obstaralo další pražské těleso Kakofon, mj. vítěz loňského ročníku festivalu Jirkovský písňovar. K výborné atmosféře kromě kvalitních výkonů všech účinkujících přispěl velkou měrou i skvělý moderátor, který prokázal nejen dobrou přípravu (o každém účinkujícím si našel zajímavé informace), ale i značný komediální talent především ve svém úvodním vystoupení, při kterém imitoval renomované sbormistry, vedoucí festivalové společné (roze)zpívání.
Druhý koncert proběhl v sobotu v Kostele sv. Antonína Velikého. Zde už se kromě hostů (či hostitelů?) - spolupořadatele celého festivalu libereckého sboru Rosex - představily i tři ateliéry.
Výsledek své práce předvedl ateliér č. 1 (Hudba vrcholného baroka), který pod vedením Marka Štryncla zazpíval skladby Johanna Sebastiana Bacha, Jana Dismase Zelenky a nedávno znovuobjeveného českého barokního skladatele Johanna Caspara Ferdinanda Fischera. Výkon sboru pod taktovkou pohodového dirigenta byl vzhledem k pouze dvoudennímu nácviku neuvěřitelně precizní. V řadách tohoto sboru byli i tři členové Hlaholu.
Po barokním ateliéru následoval první vstup výše zmíněného hostitelského sboru Rosex, vedeného Alenou Sobotkovou. Tento známý a úspěšný liberecký sbor předvedl především duchovní hudbu z období renesance a baroka, ale i současnou.
Nezvyklým zvukem s alikvotními tóny zaujal ve svém vystoupení ateliér č. 3 (Spektrum), vedený bardem festivalu a průkopníkem alikvotního zpěvu v Čechách, neúnavným Janem Staňkem. Obzvlášť působivá byla minimalistická skladba Villarosa sarialdi skladatele Thomase Jennefelta.
V dalším vystoupení měl Hlahol opět jednoho zástupce. Dvěma duchovními sbory z rockové opery Juno a Avos ruského skladatele Alexeje Rybnikova se představil ateliér č. 5 (Muzikál), řízený dodatečně nominovaným vedoucím Jiřím Holubcem. Úžasné skladby se zřetelnými prvky pravoslavné hudby umocněné výkonem zpěváků hypnotizovaných před sborem pobíhajícím a rukama mohutně mávajícím sbormistrem vzaly posluchačům dech.
Závěr koncertu obstaral svým druhým vstupem, věnovaným tentokrát černošským spirituálům, liberecký Rosex.
Závěrečný koncert se konal v neděli dopoledne v Domě kultury. Na něm vystoupili všichni účastníci festivalu. Tři ateliéry, které zpívaly na předchozím koncertu, nezpívaly celý svůj repertoár, ale pouze své nejúspěšnější skladby, muzikálový ateliér č. 5 přidal sbor ze známého muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Storry. Ostatní ateliéry předvedly celý svůj program.
Ateliér č. 2 byl věnovaný letošnímu jubilantovi Bohuslavu Martinů (uběhlo 50 let od jeho smrti) a pod vedením Marka Valáška prodvedl autorovu kantátu Romance z pampelišek. Svým přesvědčivým a soustředěným výkonem zaujala sólová zpěvačka.
Další čtyři hlaholáci pracovali v autorském ateliéru č. 4, v němž mladý skladatel Jan Míšek vedl nácvik své kantáty Holčička se sirkami na libreto Kateřiny Prouzové dle námětu známé pohádky Hanse Christiana Andersena a podařilo se mu přesvědčit nejen účastníky ateliéru, ale posléze snad i posluchače navzdory jejich původnímu přesvědčení, že opravdu nejde o smutný příběh, ale o pohádku s krásným šťastným koncem. A přestože se kompletní obsazení doprovodných instrumentalistů a sólistů se sborem poprvé sešlo pohromadě až na závěrečné krátké zkoušce před koncertem, předvedl ateliér na koncertě emotivní a působivý výkon.
Závěr nedělního koncertu obstaral už téměř tradičně jazzový ateliér č. 6, vedený švýcarským dirigentem a téměř už bohémáckým inventářem charismatickým Ursem Ehrenzellerem.
Koncert byl zahájen i ukončen společným zpěvem hymny festivalu - skladbou Signum, napsanou dnes již zesnulým skladatelem Zdeňkem Lukášem přímo pro tento festival. Vystoupení jednotlivých ateliérů byla prokládána společným zpěvem skladeb, které byly nacvičeny při společném zpívání pod vedením sbormistrů Libora Sládka, Jana Staňka a Luboše Hány. Atmosféra koncertu byla jako obvykle úžasná.
Součástí festivalu byl také společenský večer v Domě kultury po pátečním koncertu, mnohá neformální setkání a rozhovory účastníků, z nichž mnozí už jsou letitými návštěvníky této akce. Přestože se organizátoři potýkají s finančními problémy a vyhlídky pro příští rok jsou ještě podstatně pesimističtější než letos, pod vlivem celkové atmosféry slíbili, že v příštím roce festival opět bude! Podporu účastníků vyjádřila i neformální improvizovaná finanční sbírka na příští ročník festivalu inspirovaná v průběhu závěrečného koncertu jedním z řadových účastníků, která vynesla více než 14 000 Kč.
Pavel Ježil, 2.9.2009
