V závěru loňského roku dostal náš sbor pozvání k účasti na 4. ročníku mezinárodního sborového festivalu, pořádaném společností A.N.D.L. (Association notes et des lyres) v malém městečku Gerzat, ležícím v jižní Francii nedaleko od Clermont-Ferrand. Protože se nám podařilo získat příslib finanční pomoci od našeho již v minulosti osvědčeného partnera - Severočeských dolů a.s., pozvání jsme přijali.
Po skončení zimní sezóny vánočními vystoupeními se od Nového roku výbor věnoval organizačním záležitostem souvisejícím s účastí na festivalu. Sbormistři sestavili reprezentativní repertoár, pro zlepšení zvuku sboru a vyrovnání jednotlivých hlasových sekcí angažovali pro výpomoc na této akci několik ochotných zpěváků z okolních sborů. Téměř na celých 5 měsíců jsme upustili od veřejných vystoupení a věnovali se výhradně nácviku repertoáru.
Naše úsilí vyvrcholilo ve středečním podvečeru 20. května, kdy 25 zpěváků a 2 sbormistři nastoupili do klimatizovaného autobusu a vyrazili za novými zážitky do Francie reprezentovat naše město i Českou republiku.
Šestnáctihodinová převážně noční cesta proběhla bez významnějších zážitků (nejsou-li jimi bolavá záda, otlačené nejrůznější části těl, nevyspání apod.), občas provázeni deštěm jsme projeli Francií a krátce po jedenácté hodině jsme vystupovali v Gerzat na parkovišti před kulturním domem Le Galion, který se stal na další čtyři dny centrem dění festivalu (podával se tam oběd a večeře).
Zde nás už očekávali netrpěliví a milí pořadatelé v čele s paní Danou, matkou ředitele festivalu Fabiena Planchona,
rodilou Češkou, která nám po celou dobu pobytu dělala průvodkyni a tlumočnici. V kulturním domě už bylo vše připraveno
ke slavnostnímu zahájení. Na pódiu vyhrával místní dechový orchestr, u stolů seděli další účastníci festivalu. Rychle jsme zaujali
volná místa a program mohl začít.
Pořadatelé přivítali zúčastněné, starosta města přednesl krátký projev, dechovka zahrála jako překvapení hymny čtyř zúčastněných zemí (Francie, Španělska, Ruska a ČR). Následoval přípitek s malým občerstvením a festival byl oficiálně zahájen.
V době čekání na oběd jsme od pořadatelů dostali jmenovky s čárovým kódem (byly důležité, neboť před výdejem stravy a při vstupu na festivalové koncerty jsme byli kontrolováni snímačem čárového kódu), propagační materiály, festivalové klobouky a drobné upomínkové předměty.
Po lehkém francouzském obědě jsme se odjeli ubytovat do krásného areálu Citéa Gerzat na okraji města, vzdáleném asi 2 km. Bydleli
jsme v patrových domečcích, v nichž byly buňky se dvěma dvoulůžkovými pokoji, koupelnou, dvěma záchody a velkou vybavenou kuchyní s rozkládacím gaučem.
Mezitím se vyčasilo, vysvitlo sluníčko a nás už do konce pobytu neopustilo horko. Zatímco naši sbormistři se vypravili navštívit odpolední festivalový koncert, zbytek sboru odpočíval po náročné cestě - podle nátury někteří v posteli, jiní u stolků při kávě, další v trávě před domky.
Po návratu sbormistrů proběhla v prostoru mezi domky krátká zkouška, abychom si ověřili, zda jsme nezapomněli zpívat, a už jsme se připravovali
na večerní návštěvu dalšího festivalového koncertu.
Všechny koncerty kromě slavnostního závěrečného probíhaly v divadle Cornillon, které bylo od místa ubytování vzdáleno asi 4 km.
Protože řidiči našeho autobusu po předchozí cestě už nemohli dle přísných regulí EU zasednout za volant (a vlastně nemohl jet ani náš
autobus), obětaví pořadatelé nás (27 lidí) odvozili vlastními auty a my jsme usedli do horkem rozpáleného hlediště tentokrát ještě
jen jako posluchači, abychom sledovali vystoupení konkurenčních sborů.
Koncerty v divadle byly vždy organizovány tak, že na nich vystoupily vždy 4 sbory, dva s kratším programem (okolo 20 minut), dva s delším
(asi 40 min). Tento koncert zahájila kratším pětičlenná vokální skupina Embarquons-nous ze Saint Etienne, zaměřená na interpretaci
starých francouzských tradicionálů. Po ní následoval asi třicetičlenný mužský sbor španělských námořníků (aspoň podle jména -
Los amigos del mar), byť nejspíše už vysloužilých (podle věku). Ti ve svém až příliš dlouhém programu s několika přídavky zpívali
španělské tance (především několik habaner) a jejich sólisti předváděli silným hlasem ukázkové tremolo.
Po přestávce následoval s kratším programem sbor A.T.S.O. z francouzského města d'Aumetz, tvoří ho potomci Slovinců a věnuje
se slovinskému folkloru. Tento sbor zaujal především svojí mužskou sekcí (ve druhé části programu vystoupila také samostatně),
která byla početnější (i kvalitnější) než ženská. Vrcholem večera bylo vystoupení sboru půvabných dívek z Kaliningradu
(nejhezčí holky jsou přeci jen Slovanky) Le Charme, který zahájil svůj program pravoslavnou hudbou a potom se věnoval
populárním ruským písním známým především dříve narozeným z nás (Růžový sarafán, Podmoskevské večery, Kaťuša).
Bohužel vzhledem k postupujícímu času (předchozí sbory program proti časovému rozpisu protáhly) svoje vystoupení proti plánu zkrátily.
Po koncertě nás pořadatelé opět svými auty odvezli do kulturního domu na večeři. Ta začala okolo půl jedenácté večer, byla formou švédského stolu a my jsme se konečně dosyta najedli. Pochutnávali jsme si především na výborných zeleninových salátech a francouzských sýrech, přikusovali jsme chutnou bagetu, zapíjeli chutným vínem.
Po večeři jsme šli pěšky temným městem na ubytovnu, kam jsme dorazili krátce před druhou hodinou a šli spát.
Druhý festivalový den jsme začali snídaní, která nás poněkud překvapila: pro každého byla třetina bagety (tj. velikosti trochu
většího našeho rohlíku), jedno turistické balení másla a jedno turistické balení jamu. K tomu jsme si uvařili kávu, které bylo
dostatek (v každé buňce byla k dispozici plechovka).
Na dopoledne nám připravili pořadatelé turistický program - za doprovodu samotného ředitele festivalu Fabiena jsme navštívili společně se
španělským sborem nedaleké město Clermont Ferrand. 
Nejdříve nás autobusy vysadily v části Monferrand na parkovišti na místě, kde kdysi bratři Michelinové založili slavnou továrnu na výrobu pneumatik. Mohli jsme vidět nejstarší část továrny, ve které se již nevyrábí a jež má být proměněna v technické muzeum. Mohli jsme obdivovat zvláštní tramvaj, která nejezdí po klasických kolejích, ale na pneumatikách, pouze uprostřed je jedna vodící kolej. Prošli jsme se malebným historickým jádrem města, navštívili kostel (neodolali jsme a za zájmu četných návštěvníků jsme si v něm zazpívali dvě skladby).
Potom jsme se přesunuli autobusy do druhé části dvojmostí - do Clermontu. Zde jsme se podívali do slavné černé (je postavena z
lávového kamene) gotické katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Prošli jsme se uličkami plnými obchodů, počkali na autobusy, do
kterých jsme naskákali téměř za jízdy (v centru se nesmí parkovat) a vrátili se do Gerzat na oběd.
Po obědě jsme absolvovali krátký odpočinek na ubytovně, a protože nás večer čekalo první kratší (dvacetiminutové) vystoupení, dojeli jsme do divadla na zvukovou zkoušku. Po ní následovala v nedaleké budově svačina, na kterou měly každý den nárok večer vystupující sbory. A pak už přesun na koncert.
Čtvrtý festivalový koncert zahájili krátkým vystoupením účastníci ateliéru pro naprosté začátečníky ve sborovém zpěvu, který
byl součástí festivalu. Potom už nastoupil Hlahol, který předvedl krátký průřez svým repertoárem. První část koncertu
zakončila výborná dívčí vokální skupina Samshabati z nedalekého Cournon d'Auvergne, interpretující tradiční gruzínskou hudbu.
Po přestávce následovali kratším vystoupením nám už ze včerejška známí španělští námořníci a večer zakončil čtyřicetičlenný mužský sbor Cercle choral dacquois vedený charismatickým dirigentem Patrickem Fortage. Sbor zpíval s obrovským nasazením populární melodie (od Vangelise až po Brela), aranžované většinou svým sbormistrem, který dokázal zapojit i přítomné posluchače včetně některých členů Hlaholu.
Po koncertě následovala tradiční večeře a pěší přesun do postelí.
| Program Hlaholu na koncertě 22.5.: | ||
| Alexander Grečaninov: | Cantate Domino | |
| anonym: | S nami Bog | |
| J.S.Bach, Ch.Gounod: | Ave Maria | |
| Antonín Dvořák: | Opuštěný | |
| Petr Eben: | Stálá láska | |
| Zdeněk Lukáš: | Kyrie, Gloria (z Missa brevis) | |
| Pavel Křížkovský: | Dar za lásku | |
Třetí den pobytu nás po snídani čekal další výlet, tentokrát na bývalou sopku Puy de Dôme, se svými 1464 m.n.m. nejvyšší
horu v okolí. Tentokrát jsme cestovali společně s francouzským mužským sborem, se kterým jsme se seznámili předchozí večer.
Vlastními autobusy jsme dojeli na parkoviště na úbočí hory. Dál už je pouze placený vstup pro osobní automobily, motorky,
případně pěší turisty. Ostatní se musí nahoru nechat dopravit místními autobusy.
Proto jsme vystoupili, a zatímco jsme čekali na autobusy, které pro nás pořadatelé festivalu objednali, využili jsme příležitosti
a zazpívali tradiční "Mnogaja ljeta" naší předsedkyni Haničce Kurucové, která právě tento den slavila své …áté narozeniny.
Přítomní francouzští kolegové se nedali zahanbit, také naší oslavenkyni zazpívali a všichni ji olíbali. Jistě na své letošní
narozeniny bude dlouho vzpomínat!
Další čekání ubíhalo v družné zábavě, oba sbory se předháněly ve zpěvu, Francouzi se seznámili s klasickým českým nápojem fernetem (jasoň čili citrusový jim chutnal lépe než klasický drsoň - prostě na pořádné pití mají příliš jemné jazyky).
Když nás potom autobusy vyvezly těsně pod vrchol hory, prošli jsme se po celém vrcholu, který je protkán upravenými cestičkami.
Prohlédli jsme si vykopávky zbytků středověkého hradu, vysílač na vrcholu, sledovali helikoptéru, která zřejmě pátrala po nějakém
spadlém turistovi, rozhlédli se po mírně zamlženém okolí (zahlédli jsme i mírně zasněžené Pyreneje), pořídili hromadu vrcholových
fotografií a shromáždili jsme se na místě, odkud autobusy odvážely návštěvníky zpět na sběrné parkoviště.
Následoval rychlý návrat na oběd. Po obědě jsme ještě před kulturním domem rychle naučili posily ze spřátelených sborů Lukášovu úpravu lidové písně Jede sedlák pro případný přídavek na večerní koncert a jeli jsme se na ubytovnu psychicky i materiálně připravit na umělecký vrchol naší účasti na festivalu - čtyřicetiminutové vystoupení na večerním koncertě.
Ještě před svačinou nás autobus dovezl k nedalekému supermarketu, abychom v rychlosti nakoupili dary pro bližní (většinou sýry,
dressingy a víno) a uložili na ubytovně sýry do lednice
Když jsme později v určenou hodinu přijeli do divadla na zvukovou zkoušku do divadla, zjistili jsme, že ještě probíhá odpolední koncert. Proto jsme poněkud změnili program a nejdříve jsme si došli na svačinu a krátkou zkoušku a rozezpívání jsme absolvovali na volném prostranství před "svačinovou" budovou. A potom už jsme vyrazili na večerní 6. a předposlední festivalový koncert.
Koncert zahájilo zajímavé vystoupení dalšího z festivalových ateliérů - tento byl zaměřen na práci s dechem. Potom nastoupila nám
již známá kaliningradská děvčata Le Charme se zkráceným programem ze čtvrtečního koncertu. Po nich zazpíval svůj hlavní
program téměř místní sbor (z Clermont-Ferrand) Syrinx s poměrně rozmanitým repertoárem od renesance přes australské tradicionály
až po Rachmaninova či Tormise. Po přestávce se představil velký sbor Lattara, který se zaměřil především na velké sbory
světového repertoáru (sbor židovských vězňů z Verdiho Nabucca, habaneru z Bizetovy Carmen apod.).
Vyvrcholením koncertu bylo vystoupení Hlaholu, který při interpretaci nejpestřejšího repertoáru ze všech zúčastněných (přestože ho z časových důvodů proti programu poněkud zkrátil - předchozí účastníci příliš přidávali) předvedl výkon na hranici svých možností a v závěru byl odměněn bouřlivým potleskem ve stoje.
Po koncertě následovala obvyklá večeře a po návratu na ubytovnu do časných ranních hodin za účasti převážné části Hlaholu včetně našich řidičů oslava Hančiných (byť v té době už včerejších) narozenin.
| Program Hlaholu na koncertě 23.5.: | ||
| Ottavio Pitoni: | Laudate Dominum | |
| Thoinot Arbeau: | Pavana | |
| J.S.Bach, Ch.Gounod: | Ave Maria | |
| Alexander Grečaninov: | Cantate Domino | |
| Camille Saint-Saëns: | Ave verum | |
| anonym: | S nami Bog | |
| Dmitrij Bortňanskij: | Tebe poem | |
| Antonín Dvořák: | Opuštěný | |
| Leoš Janáček: | Láska opravdivá | |
| Eugen Suchoň: | Aká si mi krásna | |
| Bohuslav Martinů: | Bolavá hlavěnka | |
| Petr Eben: | Stálá láska | |
| Zdeněk Lukáš: | Za naším huménkem | |
| Zdeněk Lukáš: | Pater noster | |
| Zdeněk Lukáš: | Sanctus, Agnus Dei (z Missa brevis) | |
| Pavel Křížkovský: | Dar za lásku | |
Poslední den našeho pobytu ve Francii byl ve znamení závěrečného festivalového galakoncertu. Hned po snídani jsme se sbalili,
vyklidili pokoje, všechny věci uložili do autobusu a odjeli ke kulturnímu domu, kde se tento den veškeré festivalové dění
odehrávalo.
Dopoledne proběhla zkouška všech sborů na provedení společných skladeb - Locus iste Antona Brucknera, hymny
Evropské unie - Ódy na radost Ludwiga van Beethovena a titulní melodii z filmu Zachraňte vojína Ryana od Johna
Williamse. Pořadatelé měli vše promyšleno do nejmenších detailů - každý účastník dostal přidělen svůj kód (řadu a umístění v ní)
a na pódiu byly umístěny značky s těmito kódy. "Zasedací pořádek" byl sestaven podle jedntlivých hlasů a výšky zpěváků,
kterou musily sbory pořadatelům s předstihem oznámit. Spojené sbory doprovázel místní dechový orchestr, vše řídil ředitel
festivalu Fabien Lanchon. Již při zkoušce se ukázalo, že Hlahol patří mezi ty lépe připravené sbory.
Po zkoušce (či spíše nácviku) následoval poslední oběd, pak pořadatelé rychle přestavěli sál z jídelny na hlediště a o půl
čtvrté odpoledne začal závěrečný festivalový galakoncert. Postupně se předvedly krátkým desetiminutovým programem všechny
zúčastněné sbory. Potom na pódium nastoupili jejich sbormistři a vypuklo všeobecné děkování a předávání darů pořadatelů
sborům i naopak. Vyvrcholením odpoledne (či už spíše podvečera) byl nástup všech zpěváků ozdobených festivalovými klobouky
na pódium a společné provedení tří výše zmíněných skladeb.
Po skončení koncertu jsme se převlékli, pořadatelé opět přestavěli sál na jídelnu a účastníci zasedli k závěrečnému
občerstvení a neformální zábavě, během níž se jednotlivé sbory loučily a postupně odcházely.
Také Hlahol se rozloučil s pořadateli, předal dary pořadatelům, poděkoval za jejich péči a zprostředkování pěkných zážitků, nasedl do autobusu a vydal se na zpáteční cestu.
Dlouhá noční cesta proběhla bez významnějších zážitků a v pondělí krátce před polednem jsme dojeli do Chomutova.
| Program Hlaholu na závěrečném koncertě 24.5. | ||
| Leoš Janáček: | Láska opravdivá | |
| Zdeněk Lukáš: | Sanctus (z Missa brevis) | |
| Zdeněk Lukáš: | Za naším huménkem | |
| Thoinot Arbeau: | Pavana | |
| Společné skladby na závěrečném koncertě 24.5. | ||
| Anton Bruckner: | Locus iste | |
| Ludwig van Beethoven: | Hymne européen | |
| John Williams: | Hymn to the fallen | |
Zájezd Hlaholu do Francie, první větší zahraniční akci po 6 letech, lze hodnotit jako vydařený. Po umělecké stránce předvedl náš sbor výkony na hranici svých možností, jeho vystoupení mělo kladný ohlas. Určitě patřil na festivalu mezi ty lepší sbory, jeho předností byl pestrý repertoár, narozdíl od většiny ostatních sborů, které byly specializované na jeden druh hudby.
Je třeba hluboce smeknout před organizátory festivalu: asi 15 členů místního pěveckého sboru obětavě zajišťovalo vše od pořadatelské služby v kulturním domě i divadle, tlumočení, dovoz a výdej jídla přibližně 300 zpěváků až po prodej nápojů (v předsálí prodával rozlévané víno např. ředitel několika nemocnic), úpravu a úklid místností a tisíc dalších drobností, které k takové akci patří.
Naši cestu umožnili svojí finanční a materiální podporou sponzoři Severočeské doly a.s. Chomutov, Magistrát města Chomutov a Jan Becher - Karlovarská Becherovka, a.s., poděkování patří také Haně Kultové z Ženského komorního sboru Jirkov, která nám zprostředkovala kontakt na pořadatele, poskytla cenné rady, zajistila věcné dary pro pořadatele a v neposlední řadě také svým hlasem podpořila naši altovou sekci. Dík patří i dalším hostujícím zpěvákůmm, kteří posílili náš sbor: Lence Petržilkové (Kvítek Louny) v tenoru a Michalu Pavlovskému (PSSU Most) v base. Na úspěšném průběhu se nemalou měrou podíleli i ochotní řidiči autobusu firmy Miroslav Bursa - ALTANO z Jirkova, který nás celou cestu prováděl.
Pavel Ježil, 10.6.2009
