Počátkem roku dostal Hlahol nabídku současného skladatele Miloše Boka, aby se podílel na provedení jeho mše Missa solemnis v chomutovském kostele sv. Ignáce pod jeho řízením. Protože se jedná o skladbu, která vyžaduje velké obsazení jak v orchestru, tak ve sboru, není vhodná k zařazení do běžného repertoáru Hlaholu. Proto sbormistr tlumočil sboru tuto nabídku s tím, že případní zájemci by se museli skladbu naučit samostudiem a sladilo by se to na několika mimořádných zkouškách. Protože se přihlásilo okolo deseti zpěváků, nabídku jsme přijali.
V průběhu roku jsme dostali notové party a nepříliš kvalitní nahrávku skladby na CD a mohli jsme zahájit samostudium. Práci komplikovala skutečnost, že jsme neměli k dispozici partituru. Teprve v polovině srpna dostal sbormistr Miroslav Šulc alespoň klavírní výtah. Ale v průběhu letních prázdnin Hlahol stejně jako většina amatérských sborů nefunguje a počátek září byl ve znamení hektických příprav na výroční koncert.
Jak se blížil termín akce, odhodlání zpěváků opadalo a tak se na dvě mimořádné zkoušky během posledního týdne před koncertem
sešlo už jen posledních šest statečných (i ve slavném americkém westernu jich bylo o jednoho více) - 3 soprány
(Jitka Hlaváčová, Martina Kozlová, Renata Stojanovová), 2 basy (Zdeněk Schück
a Miroslav Šulc) a osamocený tenor Pavel Ježil.
Konečně nadešel slavný den a nervozita stoupala - věděli jsme jen místo a čas zahájení, netušili jsme, zda bude zvuková zkouška. Teprve v pozdním odpoledni jsme dostali informaci, že máme přijít rovnou na koncert a budeme zpívat svoji premiéru naostro, aniž bychom si cokoli zkusili s orchestrem a ostatními sbory. Naštěstí ostatní účastníci (sólisté Pavla Zobalová, Tereza Roglová, Miloslav Pelikán a Pavel Vančura, německý sbor Chor der Schwarzenberger Kantorei, Karlovarský pěvecký sbor, orchestr Čeští symfoničtí sólisté) absolvovali vystoupení de předem v Německu, tak jsme se utěšovali, že naše maličkost výkon obřího tělesa už příliš neovlivní.
Večer v půl osmé tedy nastoupil asi čtyřicetičlený symfonický orchestr, zhruba stočlenný sbor a čtyři sóloví zpěváci, to vše řízené autorem, do prostoru největšího chomutovského kostela a mohutným úderem tympán, při kterém se i mnozí aktivní účastníci lekli, zahájili provedení hodinové skladby. Obrovská atmosféra střídání mohutných forte, při nichž kostel málem padal, s jemnými piany všechny přítomné strhla. Po závěrečném finále účastníky odměnil bouřlivý potlesk publika.
Tuto pro Hlahol dost netypickou akci lze nakonec přes počáteční nejistotu hodnotit jako úspěšnou, pro zúčastněné to byl velký zážitek.
