Už 15. ročníku festivalu se zúčastnilo 8 současných zpěváků Hlaholu společně s několika rodinnými příslušníky, bývalými hlaholáky a dalšími známými. Zapojili jsme se do práce dvou ze čtyř ateliérů, neobsadili jsme ateliéry č.5 (Alikvotní zpívání ve sboru) vedený Steffenem Freyerem a Wolfgangem Sausem a 6 (Jazz ve sboru) s už tradičním lektorem Ursem Ehrenzellerem. Ale i v těchto ateliérech jsme měli své zvědy z řad příbuzných a známých.
Většina hlaholáků (6) si vybrala ateliér č. 1 - České baroko, který vedl charismatický sbormistr magistr Stanislav Mistr. Zde se nacvičovaly 3 skladby: Quare Domine od Bohuslava Matěje Černohorského, Sub tuum praesidium Jana Dismase Zelenky a Stabat Mater Jana Zacha. Tento ateliér se vyznačoval především tím, že nedodržoval předem stanovený časový plán a přetahoval zkoušky a pořádal mimořádné v době, kdy ostatní účastníci sbírali síly na další práci v libereckých restauracích. Kromě toho jeho vedoucí vyprodukoval při nácviku nejvyšší počet pozoruhodných výroků, které se probojovaly až na stránky festivalového občasníku.
Zbylí tři členové Hlaholu pracovali v ateliéru č. 2 - Z tvorby Jana Nováka. To byl český skladatel minulého století, který strávil většinu života v emigraci v Německu a tvořil neopakovatelnou hudbu. Byl tak nadšeným milovníkem renovované latiny, že nejen psal výhradně na latinské texty, ale dokonce doma nutil řenu a děti konverzovat výhradně v tomto jazyce. Ateliér vedl na festivalu už léta velmi oblíbený a především mladými zpěvačkami zbožňovaný sbormistr Libor Sládek. Ze skladatelovy tvorby vybral čtyři písně na texty antického básníka Horatia: Laudabunt alii claram, Integer vitae, Velox amoenum a O nata mecum. Je to náročná, ale krásná moderní hudba. Tento ateliér se vyznačoval naopak tím, že jeho vedoucí ponechával jeho účastníkům po obědě o hodinu více času na regeneraci sil, než měli ostatní účastníci. Přesto však iniciativní skupinka nadšených frekventatntů místo v hospodě trávila takto získané volno nácvikem další sloky poslední písně, aby atelieér mohl na závěrečném koncertu své závěrečné číslo předvést v efektnější podobě (velký sbor versus komorní sboreček).
Zbývající dva už tradiční ateliéry byly věnovány alikvotnímu zpěvu (vedli ho švédský dirigent Steffen Schreyer a v Liberci dobře známý Wolfgang Saus z Německa) a jazzový ateliér vedený švýcarským dirigentem, velkým malým mužem Ursem Ehrenzellerem.
Se všemi sbormistry a různým stylem jejich práce jsme měli možnost se seznámit při společném zpívání všech účastníků, které probíhalo po zahájení festivalu a dvě následující rána v Domě kultury, centru festivalu. Pozoruhodné bylo především sobotní ranní cosi mezi rozezpíváním a rozcvičkou vedené sbormistrem Mistrem.
Nejen prací živ jest člověk, a proto součástí festivalu byly i další kulturní akce. V pátek večer proběhl v Koncertním sále Lidové sady koncert libereckého sboru Kvintus, vedeného Jiřím Doubkem a skvělého pardubického chlapeckého sboru Bonifantes, vedeného mladým sbormistrem Janem Míškem. Tento sbor svým neuvěřitelně profesionálním provedením náročného a pestrého programu (od lidových písní přes mši, moderní hudbu až po operu) uvedl v úžas nejen publikum, ale dokonce i konferenciéra, tlumočníka a duši celého festivalu Jana Staňka, který v rozrušení Míškovu řeč tlumočil z češtiny do češtiny.
Po pátečním koncertě následoval v Domě kultury už tradiční společenský večer. Zde se sešla k neformální zábavě většina účastníků. Pilo se a tancovalo, svým vystoupením zaujala vokální skupina Voxtet. Účastníky strhla soutěž v podlézání laťky za zpěvu lidových písní. Jak se při postupném snižování laťky ze soutěžících stávali diváci, nálada stoupala a všichni stále bouřlivěji povzbuzovali zbývající soutěžící, z nichž někteří předváděli nejroztodivnější styly - poslednímu mužskému účastníkovi se například podařilo stojany už opustivší laťku zády vrátit na původní místo. Ale poslední dvě finalistky prokázaly neuvěřitelnou pružnost - zatímco ostatní se různě kroutili, ony se protě sehnuly, udělaly krok a vztyčily se na druhé straně. Vítězka získala hodnotnou cenu - účast na příštím ročníku festivalu bez účastnického poplatku. Krátce před půlnocí proběhla další soutěž o co největší výdrž dechu ve štafetovém zpěvu vybraných reprezentantů všech ateliérů. Kromě toho, že byl odměněn majitel (přesněji majitelka) nejdelšího tónu zazpívaného na jeden nádech vstupenkou do libereckého aquaparku Babylon, stejnou cenu obdržela i vítězka divácké tipovací soutěže o odhad celkové délky štafetového zpěvu všech čtyř reprezentantů. Večer pokračoval v příjemné pohodě až do ranních hodin.
V sobotu večer předvedl výsledky své práce první z ateliérů - alikvotní. Bylo to na obvyklém alikvotním koncertě v pravoslavném chrámu Proměnění Páně. Postupně zde vystoupili liberecký alikvotní sbor Spektrum vedený Janem Staňkem, sólisté Steffena Schreyer a Wolfgang Saus, mezinárodní alikvotní sbor Eurochor vedený Wolfgangem Sausem a Janem Staňkem a na závěr pod vedením svých dirigentů sbor tvořený členy alikvotního ateliéru. Celý koncert obecenstvo uchvátil, obzvlášť působivé bylo závěrečné vystoupení ateliéru s rozestavením členů po obvodu kostela.
V neděli dopoledne si sbory jednotlivých ateliérů vyzkoušely akustiku sálu v Domě kultury, rozezpívaly se a všichni účastníci se sešli společně s dalšími posluchači v sále k slavnostnímu závěrečnému koncertu, aby předvedli, co se za tři dny práce naučili. Jednotlivá vystoupení byla prokládána, jak to je na tomto festivalu obvyklé, společným zpěvem celého sálu, při kterém některým přítomným tekly po tvářích slzy dojetí. Každý z ateliérů oživil své vystoupení nějakou zajímavou myšlenkou. Obrovským aplausem, který si vynutil opakování, byl odměněn jazzový ateliér za píseň Just a Gigolo s úchvatnou improvizací dvou sólistů. Jen neradi zazpívali zúčastnění znělku festivalu, kterou koncert a celý festival skončil. Potom už se rozloučili se svými dirigenty, starými i nově nabytými přáteli a s přáním opětovného setkání za rok na příštím ročníku se rozjeli do svých domovů.
Členové Hlaholu s rodinnými příslušníky a nejbližšími přáteli uzavřeli své účinkování jako obvykle v restauraci Desperados.
Letošní ročník byl trochu poznamenán proti předchozím letům o něco nižší účastí (dva ze šesti ateliérů byly pro malý zájem zrušeny). Pravděpodobně to způsobila nabídka repertoáru, která asi nebyla pro zpěváky tak atraktivní jako v minulosti. Ale nijak se to neprojevilo na báječné atmosféře. Zdravé jádro pravidelných účastníků zůstává svému festivalu věrné, každým rokem se tu setkávají lidé se společným zájmem. Je třeba vysoce ohodnotit práci pořadatelů (nebo jak se sami nazvali pachatelů), protože organizace akce fungovala perfektně. Je vidět, že organizační tým rok od roku získává zkušenosti a stále svoji práci vylepšuje, každý rok přichází s nějakými příjemnými novinkami. Přejme jim (a také sobě) hodně elánu do dalších ročníků.
Zde si můžete přečíst článek, který o průběhuletošního Bohemia cantat napsal pro portál Unie českých pěveských sborů ředitel festivalu Zdeněk Kadlas.
