Po dvouleté pauze jsme se opět vypravili na delší zahraniční cestu. Na původně plánovaný festival ve slovenské Trnavě nás pořadatelé nepřijali, a tak se nám na poslední chvíli podařilo zajistit účast na 2. ročníku festivalu v italské Neapoli.
Na dalekou cestu do slunné jižní Itálie jsme vyrazili v mrazivém podzimním odpoledni ve středu 5. listopadu. Únavnou cestu nám zpříjemnil sympatický majitel a řidič autobusu v jedné osobě pan Marhoun vyprávěním zážitků ze svých cest a upozorňováním na nejrůznější zajímavosti z míst, kterými jsme projížděli.
Itálie nás přivítala příjemným letním počasím (teplota kolem 20°C). Po třiadvacetihodinové cestě jsme dorazili do Pompejí a po jistém úsilí se podařilo najít i hotel Casa del Pellegrino, ve kterém jsme měli bydlet. Zde jsme se ubytovali a po krátkém odpočinku absolvovali první zkoušku.
Večer jsme se vydali do osvětlených Pompejí. Prohlédli jsme si místní chrám (právě se v něm konala bohoslužba) a po několika okruzích centrem města jsme usedli v malé restauraci (kolem které jsme předtím třikrát prošli a ignorovali majitele, který nás zval dovnitř). Zde jsme si dali italskou večeři (podle gusta buď špagety nebo gnochi, obé se stejnou omáčkou) a výborné bílé víno. Na zpáteční cestě jsme si chtěli zazpívat v kostele, ale byl bohužel zavřený. Proto jsme uspořádali improvizovaný koncert na schodech chrámu. Mezi místními obyvateli, korzujícími ponáměstí, měl docela slušný ohlas (jeden Ital celou dobu stál mezi námi a dokonce mezi nás přišel i pes, kterého se nám naším zpěvem podařilo uspat).
V pátek dopoledne po italské snídani, kterou jsme měli v ceně ubytování (jeden sladký croissant a malý kelímek kávy či capuccina z nápojového automatu) jsme vyrazili do vykopávek antických Pompejí. Byl to ohromný zážitek, zazpívali jsme si v amfiteátru, obdivovali dochované zbytky staveb, nádhernou dlažbu v mnoha domech.
Odpoledne po krátké zkoušce jsme už odjeli do Neapole na vlastní soutěž. Probíhala v sále konzervatoře. V naší kategorii se prezentovalo 6 sborů (po jednom ze Španělska, Anglie, Polska a 3 české). Nejvíce nás zaujal svým náročným repertoárem a kultivovaným zpěvem polský vysokoškolský sbor z Bydhošti, který ovšem nebyl porotou dostatečně oceněn. Hlahol podal výkon na hranici svých možností a určitě se mezi ostatními konkurenty neztratil - obsadil 4. místo a zvítězil v malém přeboru ČR.
Po skončení naší kategorie jsme měli ještě možnost sledovat část vystoupení nesoutěžní kategorie lidové hudby. Zde nás zaujal skvělý Sedmihlásek z Prahy především svým provedením afrických písní. Večer vyvrcholil spíše estrádním než pěveckým vystoupením italského sboru UltraVox, doprovázeném mnoha rekvizitami.
Po skončení programu jsme si zašli do pizzerie na večeři a odjeli zpět do hotelu. Zde jsme v atriu strávili příjemný večer a podstatnou část noci při zpěvu, jídle a pití a neodradil nás ani nevrlý vrátný, který nám vypnul osvětlení (pít a zpívat se dá i potmě).
Sobotní dopoledne jsme strávili výletem na Vesuv. Autobus nás dovezl až na parkoviště na úbočí hory a cesta na vrchol už byla příjemnou procházkou. Škoda, že viditelnost byla špatná, protože pohled z vrcholu na mořský záliv, který jsme v oparu více tušili než viděli, musí být úchvatný. Na vrcholu nám ochotný prodavač ze stánku se suvenýry udělal několik skupinových fotografií a my jsme mu jako poděkování zazpívali.
Po návratu jsme se sbalili, opustili hotel a vyrazili do Neapole. Zde jsme měli rozchod a čas do zahájení závěrečného galavečeru festivalu jsme strávili individuálně prohlídkou města či jeho restaurací.
Slavnostní večer se konal v jakési pasáži připomínající nádražní halu, se třemi otevřenými vchody do rušných neapolských ulic, takže vystouperní sborů občas přehlušoval zvuk motorů, klaksonů a houkaček okolo projíždějících aut. Tlumočnice, která překládala slova moderátora, ještě nezaznamenala rozpad Československa, čímž vzbudila velký ohlas přítomných českých sborů. Na večeru vystoupily nejúspěšnější sbory a byly předány ceny a diplomy za účast. Po skončení večera jsme se už vypravili na cestu domů.
Úmornou nedělní cestu autobusem nám zpestřil průjezd Alpami, který tentokrát připadl na den, takže jsme mohli obdivovat úchvatné pohledy na divokou přírodu. Příjemná byla i zastávka u malebného rakouského jezírka MondSee. V závěru cesty jsme za jízdy v autobuse (jistě k velké radosti řidičů) si udělali i zkoušku na Rybovu Českou mši vánoční.
Myslím, že zájezd do Itálie můžeme hodnotit jako úspěšný. Organizace festivalu nebyla sice valná,
ale byla vyvážena mnoha silnými zážitky.
| Giaccomo Crocce: | Misa sexti toni (Kyrie, Sanctus, Agnus Dei II) | |
| Leoš Janáček: | Slavíkovské polečko | |
| Jan Křtitel Vaňhal: | Te Deum | |
| Zdeněk Lukáš: | Pater noster | |
| Heinrich Schütz: | Meine Seele erhebt den Herren (část) |
| 1.: | Universidad de Extremadura (Španělsko) | |
| 2.: | English Concert Singers (Anglie) | |
| 3.: | Choir of University of Technology and Agriculture (Polsko) | |
| 4.: | Hlahol Chomutov (ČR) | |
| 5.: | Děčínský sbor (ČR) | |
| 6.: | Sedmihlásek (ČR) |
